Příroda v okolí obce Choryně
Tak jsem si na Petrovi "vynutil" roli pisatele o okolní přírodě. Až později jsem ale zjistil, že je to role nelehká. Už jaksi zřejmě zapracovala profesionální deformace a nepodařilo se mi napsat nic, co by bylo čtivé i pro laika, který se o přírodu zajímá, protože má rád zvířátka a ne proto, že jaksi tíhne k dění v přírodě natolik, že studuje biologii a ekologii na vysoké škole.
Obrázek o okolí by jste si nejlépe udělali podle fotografií, ale ty budou až tak za půl roku, tak snad prozatím trochu slov na úvod. Kolem Choryně je lehce kopcovitá krajina s loukami, lesy a zemědělskou půdou. Sama Choryně se rozkládá kolem meziříčí řeky Bečvy a Juhyně a na úbočí kopce Choryňská Stráž. Kolem Juhyně je vegetace zredukována jen na příbřežní porost a koryto je zpevněno. Důvod byl prozaický, zrychlení toku a tudíž snížení rizika záplav. Záplav normálních, nikolivěk už stoleté vody, která se přes Choryni přehnala v devadesátém sedmém. Takže o efektivnosti by se dalo polemizovat. Opačně dopadla díky melioracím zemědělská půda, která již v poslední době není tak intenzivně hnojena a to se zvířátkům líbí. Osobně si třeba nevzpomínám, že by jsme před deseti lety na zahradě mívali žáby. V okolí Bečvy to už vypadá lépe, dokonce i do větší vzdálenosti od toku je zachován lužní les. V akčním rádiu deseti minut z centra se můžete dostat do lesa, ať již smíšeného, tak do smrkové monokultury, kde v letních měsících rostou houby, hřiby, holubinky a další blevajzy do kterých se ukládají těžké kovy a kromě člověka je žerou ještě slimáci. Nikoho ale nepřekvapí, že se na podzim do lesa místní jeptišky vypraví s traktůrkem na václavky a že si občas ani blízcí rodinní příslušníci neprozradí ta svoje zaručená místečka. Pokud teda nechodíte "na hřiby", tak si můžete jít zarybařit na Malvíny, rybářský lístek a trpělivost s sebou.
Choryně se od okolních obcí ale odlišuje jednou zajímavostí, v katastru obce se rozkládá Přírodní památka Choryňská stráž a kousek dál Velký choryňský rybník, ke kterému přiléhá Přírodní rezervace Choryňský mokřad.
PP Choryňská Stráž a PR Choryňský mokřad se tedy nacházejí v Hranickém bioregionu. Celý bioregion leží na východě střední Moravy, zabírá západní část geomorfologických celků Moravská brána, Podbeskydská pahorkatina, výběžek Nízkého Jeseníku, Hornomoravského úvalu i Vizovické vrchoviny. Bioregion je tvořen pahorkatinou na mělkých sedimentech s vystupujícími kulmovými kopci. Převažují dubohabrové háje, na kulmu jsou zastoupeny ostrůvky květnatých bučin, bikových bučin a acidofilních doubrav.Ve flóře i fauně dochází ke styku a prolínání prvků karpatského a hercynského předhůří. Charakteristická je absence většiny horských druhů. Netypická část je tvořena širokými nivami s luhy a olšinami, které tvoří přechod ke Kojetínskému bioregionu. V současnosti převažuje orná půda, v lesích kromě kulturních jehličnanů je velké zastoupení dubohabřin, na kulmu s fragmenty bučin (CULEK, 1995).
Podnebí je mírně teplé až teplé a vlhké: Kelč 8°C, 695 mm, Valašské Meziříčí - Krásno 7,9 °C, 780 mm. Srážky tedy stoupají směrem k jihovýchodu k úpatí Karpat, jsou však díky poloze na jejich návětrné straně poměrně vydatné v celém území.
Od středověkého osídlení v 1. polovině 12. století (Kelč je zmiňována již roku 1141) je krajina výrazně pozměňováma zemědělskou činností spojenou s pronikavým odlesněním. V nivě Bečvy u Hustopeč nad Bečvou byla vybudována soustava rybníků. Na území bioregionu bylo až dosud vyhlášeno několik maloplošných chráněných území většinou chránící fragmenty přirozené lesní vegetace (CULEK, 1995).
Přírodní památka Choryňská Stráž
Přírodní památka Choryňská Stráž se nachází asi 6 km severozápadně od Valašského Meziříčí v nivě řeky Bečvy. Vrchol má nadmořskou výšku 376 m n.m. a je porostlý dubohabrovým lesíkem. Součástí lokality je také zaniklý a zarůstající pískovcový lom. Luční společenstva jsou zčásti kosena, zčásti jsou ponechány ladem. Celková výměra přírodní památky činí 8,3471 ha.
Poslání přírodní památky je zejména ochrana luk s teplomilnými prvky fauny a flóry s
výskytem zvláště chráněných druhů, zejména orchideje vstavače kukačky (Orchis morio),
dále zárazy rusé (Orobanche flava) a modřence chocholatého (Muscari comosa),
krutihlava obecného (Lynx torquilla) a otakárka fenyklového (Papilio machaon),
ochrana ukázky přirozené sukcese původního dubového lesa s jeho typickou faunou a flórou.
K zabezpečení přírodní památky před rušivými vlivy s okolí bylo vyhlášeno ochranné pásmo
o rozloze 0,7102 ha.
Podle vyhlášky MŽP č. 392/95 Sb. jsou na lokalitě chráněny tyto druhy:
- Orchis mascula subsp. signifera (vstavač mužský znamenatý) - C II,
- Orchis morio (vstavač kukačka) - C II,
- Platanthera bifolia (vemeník dvoulistý) - C III.
kategorie C I :
- Peucedanum cervaria (smldník jelení),
kategorie C II :
- Chrysaspis spadicea (jetel kaštanový),
kategorie C III :
- Aquilegia vulgaris (orlíček obecný),
- Centaurium erythraea (zeměžluč obecná),
- Rhamnus catharticus (řešetlák počistivý),
kategorie C IV (taxony vyžadující pozornost):
- Arum orientale (áron východní),
- Daphne mezereum (lýkovec jedovatý),
- Listera ovata (bradáček vejčitý),
- Primula elatior (prvosenka vyšší).
Návrh plánu péče (podle metodiky VaMP a ČÚOP Brno) spočívá v ochraně květnatých orchidejových luk s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin, v zachování cenného biotopu a udržení podmínek pro výskyt ohrožených rostlin.
Přírodní rezervace Choryňský mokřad
Přírodní rezervace Choryňský mokřad se nachází asi 7 km severoseverozápadně od Valašského Meziříčí v nadmořské výšce 275 m n.m.. Jedná se o wetland - mokřadní společenstva. Cílem ochrany je udržení existence mokřadních společenstev regionálního významu, jež jsou významným refugiem (můžou se tu dočasně schovat, je to jakási "zásobárna") rostlin i živočichů v kulturní krajině v Pobečví.
Jedná se o podmáčené území v nivě řeky Bečvy, v němž je vysoká hladina spodní vody zvýrazněna průsakem vody z Velkého Choryňského rybníka (jeho hráz tvoří severovýchodní hranici přírodní rezervace). V závislosti na výši hladiny spodní vody a postupující sukcesi vznikla z původních vlhkých luk pestrá mozaika vegetačních typů: od kosených luk přes rákosiny, společenstva vysokých ostřic a pcháčové louky až po podmáčené olšiny.
Mokřad je velmi cenným územím také z hlediska zoologického - je hnízdištěm zejména pro ohrožené druhy vodních ptáků, které jsou chráněny nejen dle zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ale také podle mezinárodních konvencí - nejdůležitější jsou Ramsarská konvence o mokřadech, dále evropské konvence - Bernská (o ochraně divoké evropské flóry a fauny) a Bonnská (o ochraně stěhovavých druhů živočichů).
Ze vzácnějších druhů se na Choryňském mokřadu vyskytují nebo hnízdí Circus aeruginosus
(moták pochop), Rallus aquaticus (chřástal vodní), Porzana porzana (chřástal kropenatý), Acrocephalus arundinaceus
(rákosník velký), Locustella luscinioides (cvrčilka slavíková),
dále Acrocephalus scirpaceus (rákosník obecný), Acrocephalus palustris (rákosník zpěvný) a Acrocephalus schoenobaenus (rákosník proužkovaný),
Emberiza schoeniclus (strnad rákosní),
Remiz pendulinus (moudivláček lužní) a Locustella fluviatilis (cvrčilka říční). V době
tahu se tam zdržuje kromě výše uvedených řada dalších druhů - např. Gallinago gallinago
(bekasína otavní), Tringa ochropus (vodouš kropenatý), Vanellus vanellus (čejka chocholatá),
Carpodacus erythrinus (hýl rudý), Saxicola rubetra (bramborníček hnědý) aj., z nichž mnohé
patří k ohroženým druhům a mokřad jim umožňuje v oblasti Pobečví přežití jak v době
podzimního tahu do zimovišť, tak v době jarního tahu na hnízdiště.
Vyskytují se zde mokřadní společenstva s Phalaroides arundiacus (chrasticí rákosovitou),
Carex acutiformis (ostřicí kalužní), Glyceria aquatica (zblochanem vodním), Lysimachia
vulgaris (vrbinou obecnou), Urtica dioica (kopřivou dvoudomou), Cirsium oleraceum (pcháčem
zelinným). Ojediněle se vyskytuje Typha latifolia (orobinec širolistý), Petasites hybridus
(devětsil lékařský) a Filipendula ulmaria (tužebník jilmový). Na jihovýchodním okraji se
rozrůstají keře vrby. Dále se zde nachází porost rákosu, sítiny, společenstvo vysokých
ostřic, svaz Magnocaricion elatae. Podmáčená 15-20 let stará olšina na jižním okraji
přechází v zapojené společenstvo s dominující Lysimachia vulgaris (vrbinou obecnou).
Mokřadní až mezofilní společenstva tvořená v severní části porosty Equisetum palustre
(přesličky bahenní), Eupatorium cannabinum (konopáčem sadcem),
Deschampsia caespitosa (metlicí trsnatou), Carex acutiformis (ostřice kalužní), Lysimachia vulgaris
(vrbinou obecnou) méně Typha latifolia (orobincem širolistým) a tužebníkem jilmovým (Filipendula
ulmaria). Po celé ploše se jednotlivě v menších skupinkách vyskytují keře vrb, krušiny
olšové a stromové břízy převislé.Ve zbývající části se vyskytují mokřadí až mezofilní
společenstva s tužebníkem jilmovým (Lysimachia vulgaris), orobincem širolistým (Typha latifolia),
přesličkou bahenní (Equisetum palustre), konopáčem sadcem (Eupatorium cannabinum), vrbinou obecnou
(Lysimachia vulgaris), vrbovkou chlupatou (Epilobium hirsutum), pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum),
pcháčem potočním (Cirsium rivulare) a dalšími mokřadními druhy.
Území postupně zarůstá keři vrb (volné keřové partie), je proto nutná redukce keřů ojedinělým výřezem (kromě zapojeného vzrostlého olšového porostu) a kosení (vyjma porostů vysokých ostřic) 1x za 2 - 3 roky v pozdním létě, tj. po 15. Srpnu běžného roku (KUČÍREK - HRABOVSKÝ, 1994).
Pokud jste dočetli až sem, tak vám musí být jasné, že jsem si to nevycucal jen tak z prstu, ne tak docela, je to v podstatě výcuc z mé bakalářské práce, zaobírající se pavouky, která byla zase napsána s použitím rozličných materiálů, které a to mi věřte byly ještě obsáhlejší a "nudnější" než předešlé řádky. Pokud by jste tedy měli nějaké dotazy, či připomínky, tak se mi můžete ozvat na spiderweb@post.cz .
Autorem tohoto textu je Mgr. Marek Tomečka, Ph.D.
